Duben 2010

Ohlédnutí za vánočkou a mazancem

28. dubna 2010 v 11:56 | HonzaM
Byl pátek 23.4. Vstal jsem, budík zvonil naposledy před dvěma hodinami, a nevěřícně koukal na mobil, kolik že to je hodin (10:53). Rozhodnutí bylo jasné. Program na lidové zvyky nedodělám teď, ale budu si to muset přečíst ve vlaku. Takže jsem jen zkontroloval e-maily, naházel do batohu všechno, co bych mohl teoreticky potřebovat, vyrazil na obědosnídani do menzy, dobalil
a běžel na bus, abych stihl vlak 12:16.

V Českých Budějovicích jsem došel domů, odložil věci, vytiskl nákupní seznam, vzal klíče od auta a vyrazili jsme s Jondou nakoupit. Odjezd byl se skluzem 10min, z Globusu jsme odjížděli už se skluzem 20min a než jsme se všichni naskládali do auta, tak už jsme měli zpoždění přes půl hodiny.

Nicméně odjezd 17:10 nakonec nebyl tak strašný, jak jsem si původně myslel. Do Strakonic a následně i do Volyně jsme dojeli nakonec jen chvíli po původně plánovaném začátku … akorát se mi hradečtí tlemili, že neumím zaparkovat, když jsem tam zajížděl nadvakrát (to bych je chtěl vidět, parkovat s takhle širokým autem).

Po večeři jsme se krátce seznámili; poznávání hlasů bylo veselé hlavně proto, že si půlka z nás pletla Rutku s Irčou i s otevřenýma očima, podobně tak Verču s Terkou. Mimochodem tohle byly moje první seniorátky, u kterých jsem znal všechny, kdo přijeli … mezitím přijel i Jarda a byli jsme skoro kompletní.

Na procházce jsme si prohlídli muzeum (jak zevnitř, tak zvenku) a synagogu, která za minulého režimu sloužila jako kino a nyní je v ní disco. Po návratu a večerní pobožnosti jsme pak kytarovali a fotbálkovali snad tak do dvou do rána.

V sobotu jsme posnídali, vyslechli pobožnost a pak už měl volný prostor Jarda, který se rozpovídal o tom, jaké máme kořeny, čeho se vlastně držíme, jaké máme konfese, jakou máme víru, teologii … Pak jsme si i my sami řekli, co je to "naše evangelické". Jsme vlastně taková vánočka, ale neřešíme to. Je v nás něco luterského, něco kalvinistického, něco bratrského, něco utrakvistického a něco z prvopočátků církve. Jsme směsice všeho.

Nevzpomínám si, že bych od něj kdy slyšel lepší program, snad ten historický očima Medvídka Pú by mu mohl konkurovat … ještě to promyslím. Takže bych tímto chtěl Jardovi ještě jednou poděkovat a doufám, že se mu u nás líbilo.

Po dobrém obědě přišla chvilka odpočinku a pak už jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna, ta větší, si vyráběla trička tuším metodou Savo, druhou jsem si vzal na starost já a připravili jsme hudební doprovod bohoslužeb. Doufám, že jsem vás moc neotrávil, příště to už možná bude lepší.

Už s asi hodinovým skluzem proti plánu jsme vyrazili na hřiště, vyběhali se a zahráli pár her. Dobře jsme se vyvětrali. Pak měl být ještě program na lidové zvyky, ale vypustili jsme ho, abychom se vůbec někdy stihli navečeřet.

Po večeři jsme připravili experimentální hru, která měla simulovat vývoj prvotní církve. To byl program, kterého jsem se od počátku nejvíc bál, ale dojem jsem měl nakonec docela dobrý. Pokud byste někdo měl nápady, jak to vylepšit, co nefungovalo, co vás nebavilo, sem s ním, budu rád.

Den, nebo spíše večer, jsme završili filmem pro zájemce - The Wicker Man (1973) … detektiv vyšetřuje zmizení děvčete na malém ostrůvku, kde panuje staré pohanské náboženství … po dlouhé době mi ten film nic nezkazilo, to jsem opravdu rád. S předělávkou z roku 2006 neztrácejte čas, ta se jim nepovedla.

V neděli ráno jsme dali snídani, s hudebníky ještě jednou zahráli připravené písně a pak už začaly bohoslužby. Kázání se mi líbilo a chci poděkovat všem, kteří se podíleli na hudební dílně a na doprovodu bohoslužeb, hráli jste dobře, líbilo se to jak mně, tak ostatním. Doufám, že se zase někdy příště setkáme nad přípravou hudby na bohoslužby (na podzim v Táboře asi ne, ale příští rok možná ano).

Pak už jsme jen sbalili věci, naházeli do aut nebo na záda, odešli na vlak nebo nastartovali a odjeli. Cesta do Prahy šla bez problémů, byl jsem tam rychleji, než mi tvrdí Mapy.cz, a to jsem to bral jinudy, než mi bylo navrženo (tunely a přes Letnou místo Karláku, protože jsem se bál, že na magistrále bude fronta) a ještě jsem chvíli nakládal ve Strakonicích ...

Díky všem, kdo přijeli, bylo to fajn vás zase po půlroce vidět.